Nejvyšší soud rozhodl o mezinárodní soudní příslušnosti v případech porušování autorských práv
Autor: Mgr: Klaus Oblin
Každá platba provedená podle § 42b odst. 1 zákona o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským se považuje za dluh, který musí být splněn v sídle věřitele. Proto jsou soudy v sídle organizace kolektivní správy příslušné pro případy porušování autorských práv prostřednictvím satelitního přenosu a pro případy jejich nezaplacení.
V nedávné věci Nejvyšší soud rozhodl, že příslušnost pro případy deliktů podle čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I musí být vykládána pouze podle tohoto nařízení. Podle nařízení jsou delikty protiprávní jednání, která v konečném důsledku vyžadují od žalovaného náhradu škody a nejsou spojena se smlouvou ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení. Podle soudu tato příslušnost zahrnuje jak místo původního jednání, tak místo, kde škoda vznikla nebo má vzniknout. V případě jednání spáchaného na dálku může strana podat žalobu buď v místě deliktního jednání, nebo v místě vzniku škody; jako místo účinku však může být uvedeno pouze místo, kde k protiprávnímu jednání došlo poprvé.
Podle § 17b odst. 1 zákona o autorských právech a právech souvisejících s právem autorským zahrnuje v případě satelitního vysílání právo tvůrce na užití i zařazení signálů podporujících program, které jsou pod kontrolou a odpovědností vysílací společnosti, do nepřerušeného komunikačního řetězce ze satelitu zpět na Zemi. Podle odstavce 2 se tedy rozhlasové vysílání prostřednictvím družice uskutečňuje pouze v zemi, která signál vysílá. Zatímco § 17b odst. 1 zákona o autorských právech a právech souvisejících s právem autorským je třeba vykládat ve smyslu směrnice EU o družicích (93/83/EHS), tato směrnice neobsahuje žádná procesní ustanovení, natož ustanovení týkající se mezinárodní soudní příslušnosti.
Podle § 42b odst. 1 zákona o autorském právu a právech souvisejících s právem autorským zakládá nezaplacení náhrady pohledávku z "deliktního jednání nebo jednání obdobného deliktu": delikt spočívá v porušení povinnosti zaplatit. Soud tedy rozhodl, že místem deliktního jednání je místo, kde má být povinnost zaplatit splněna. Protože peněžité dluhy musí být plněny v místě sídla věřitele (§ 907a odst. 1 občanského zákoníku), jsou příslušné vnitrostátní soudy v rakouském sídle organizace kolektivní správy. To platí i pro žaloby na zdržení se jednání a informace, zatímco soud v místě účinku je příslušný pouze pro škody vzniklé v zemi tohoto soudu.