Kdo má pravomoc? Rakouský soud posuzuje poskytování služeb podle práva EU
Autor: Mgr: Klaus Oblin
Dne 30. července 2013 rozhodl Vrchní soud(1) že v rozhodnutích s mezinárodní příslušností musí být pojem "služby" vykládán za použití práva EU jako celku tak, že zahrnuje všechny smlouvy, které se týkají dosažení určitého faktického výsledku za úplatu. Pro vymezení ve vztahu k pracovním smlouvám platí, že se nesmí vztahovat na závazek, kdy je předmětem smlouvy samotný výkon činnosti.
Právní rámec
Článek 5 odst. 1 nařízení EU Brusel I (44/2001) je třeba vykládat otevřeně a vyžaduje vymezení pouze u smluv, které patří do zvláštních oblastí (např. pojištění, spotřebitelské nebo pracovní smlouvy). Evropský právní pojem pro smlouvy o službách zahrnuje smlouvy o poskytování služeb, smlouvy o obchodním zastoupení, smlouvy obchodních zástupců a zprostředkovatelů, franšízové a distribuční smlouvy, smíšené smlouvy a další, pokud obsahují podstatný prvek činnosti.
Místo plnění, které (podle čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení) zakládá příslušnost, musí být určeno samostatně a pomocí věcných, nikoliv právních kritérií.
Rozhodnutí
Žalobce tvrdil, že žalovaný přijal závazek zřídit distribuční organizaci a plnit různé další úkoly. Na základě toho Nejvyšší soud rozhodl, že soudy nižších stupňů správně kvalifikovaly peněžitý nárok z této smlouvy jako nárok, který vznikl ze smlouvy o poskytování služeb ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení.
Soud tvrdil, že místo plnění je jediným hraničním určovatelem pro jakýkoli nárok vyplývající z kupní smlouvy nebo smlouvy o poskytování služeb, a tedy i pro všechny sekundární smluvní nároky. Příslušnost se určuje na základě údajů uvedených v žalobě, pokud si soud již není vědom, že tyto údaje jsou nesprávné. Není podstatné, že předmětem žaloby nebyl hlavní smluvní závazek nebo nárok na náhradu škody (jak bylo uplatněno v řízení o platebním rozkazu), ale vrácení zůstatku na běžném účtu, který zůstal žalovanému. Soud argumentoval tím, že evropský zákonodárce zamýšlel autonomním určením místa plnění soustředit příslušnost pro všechny smluvní spory do jednoho místa a vytvořit jedinou příslušnost pro všechny žaloby vyplývající z téže smlouvy.
Komentář:
Pojem "služby" je třeba vykládat tak, že zahrnuje jakoukoli smlouvu, která se týká dosažení určitého výsledku, na rozdíl od pouhého výkonu činnosti, jako je tomu v případě pracovní smlouvy.