logo icgl

Investor stát arbitráž 2020

Autor: Mgr: Miloš Ivković

1. Smlouvy: Současný stav a budoucí vývoj

1.1 Jaké dvoustranné a mnohostranné smlouvy a obchodní dohody ratifikovala vaše jurisdikce?

Rakousko dosud podepsalo a ratifikovalo 69 dvoustranných investičních smluv (dále jen "BIT"), z nichž v současné době platí BIT s následujícími 60 státy: Albánie, Alžírsko, Argentina, Arménie, Ázerbájdžán, Bangladéš, Bělorusko, Belize, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Čína, Česká republika, Egypt, Estonsko, Etiopie, Gruzie, Guatemala, Chorvatsko, Hongkong, Írán, Jordánsko, Kazachstán, Kosovo, Kuvajt, Kyrgyzstán, Lotyšsko, Libanon, Maďarsko, Kuba, Libye; Litva; Makedonie; Malajsie; Malta; Mexiko; Moldavsko; Mongolsko; Černá Hora; Maroko; Namibie; Omán; Paraguay; Filipíny; Polsko; Rumunsko; Rusko; Saúdská Arábie; Srbsko; Slovensko; Slovinsko; Jižní Korea; Tádžikistán; Tunisko; Turecko; Ukrajina; Spojené arabské emiráty; Uzbekistán; Vietnam a Jemen.

Dne 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Smlouva o fungování Evropské unie ("SFEU"), která zakládá pravomoc Evropské unie ("EU") v oblasti přímých investic. Na základě přenesené pravomoci přijaly Evropský parlament a Rada EU nařízení č. 1219/2012, podle něhož stávající dvoustranné investiční dohody zůstávají v platnosti s výhradou schválení Evropskou komisí po "posouzení, zda jedno nebo více jejich ustanovení představuje vážnou překážku pro sjednání nebo uzavření dvoustranných investičních dohod Unií se třetími zeměmi." (Nařízení 1219/2012, článek 5). Evropská komise dále zahájila řízení o porušení právních předpisů v souvislosti s 12 intra-EU BIT (dvoustranné investiční dohody mezi členskými státy EU), které Rakousko podepsalo a ratifikovalo.

Rakousko podepsalo Smlouvu o energetické chartě v roce 1994 a v roce 1997 ji formálně ratifikovalo.

Ve vztahu k Rakousku jako členskému státu EU platí různé obchodní dohody a smlouvy s ustanoveními o investicích.

1.2 Jaké dvoustranné a mnohostranné smlouvy a obchodní dohody vaše jurisdikce podepsala a dosud neratifikovala? Proč dosud nebyly ratifikovány?

Dvoustranné investiční dohody podepsané se Zimbabwe (2000), Kambodžou (2004) a Nigérií (2013) dosud nevstoupily v platnost.

Nejdůležitější dohodou, která čeká na ratifikaci v parlamentech členských států EU, je komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi EU a Kanadou ("CETA"), která je v prozatímní platnosti od 21. září 2017: Evropský soudní dvůr (dále jen "ESD") prohlásil mechanismus urovnávání sporů mezi investorem a státem zakotvený v dohodě CETA za slučitelný s právem EU (stanovisko 1/17 ("CETA"), EU:C:2019:341).

Obchodní dohody sjednané na úrovni EU jsou přísně kontrolovány členskými státy včetně Rakouska. Lze konstatovat, že oblast působnosti a mechanismy řešení sporů zakotvené v uvedených obchodních dohodách jsou předmětem neutuchající právní a politické debaty.

Komplexní přehled stavu dohod o volném obchodu sjednaných v EU lze pohodlně nalézt na adrese: https:// trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/december/tradoc_118238.pdf.

1.3 Jsou vaše BIT založeny na vzorové BIT? Jaká jsou klíčová ustanovení této vzorové BIT?

Rakousko má vzorovou BIT přijatou v roce 2008 ("vzorová BIT"). Je však zásadní připomenout, že převažující počet BIT, které Rakousko podepsalo a ratifikovalo, předcházel nejnovější verzi vzorové BIT. Stejně tak je náročné posoudit, jaký dopad může mít nejnovější vzorová BIT v budoucnu.

Srovnatelná analýza dvoustranných investičních dohod podepsaných po zavedení rakouské vzorové dvoustranné investiční dohody ukazuje na nejednotnost. Na jedné straně byly investiční smlouvy s Tádžikistánem a Kosovem vypracovány striktně podle vzorové BIT. Naopak dohody stejné povahy s Kyrgyzstánem a Kazachstánem zavedly v některých důležitých ohledech změny modelové BIT.

Kromě toho se ustanovení o ochraně investic běžně stávají součástí obchodních dohod EU se třetími zeměmi, což omezuje účel předpokládaný pro vzorovou dvoustrannou investiční dohodu.

Co se týče obsahu modelové BIT, Rakousko jistě představilo stručnou, funkční a pokročilou platformu pro úspěšnou ochranu zahraničních investic. Klíčová ustanovení zajišťují:

a. rovné zacházení se zahraničními investory ve srovnání s (i) domácími investory a/nebo (ii) investory ze třetích zemí;

b. povinnost spravedlivého zacházení podle norem mezinárodního práva (přísně regulované vyvlastnění; platby prováděné v souvislosti s investicí musí být prováděny bez omezení, atd..); a

c. účinné řešení sporů před: (i) vnitrostátními soudy; (ii) Mezinárodním střediskem pro řešení sporů z investic (dále jen "ICSID"); (iii) jediným rozhodcem nebo rozhodcem, který je oprávněn rozhodovat spory. ad hoc rozhodčí soud zřízený podle rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo ("UNCITRAL"); a (iv) jediný rozhodce nebo rozhodce, který rozhoduje v rozhodčím řízení. ad hoc rozhodčího soudu podle pravidel rozhodčího řízení Mezinárodní obchodní komory ("ICC").

Mezi další zvláštnosti modelové BIT patří charakteristické definice pojmů "investor" a "investice" a poměrně rozsáhlá zastřešující doložka. Komentář, který se podrobněji zabývá důležitými aspekty vzorové BIT, je pohodlně dostupný online: (hypertextový odkaz).

1.4 Zveřejňuje vaše jurisdikce diplomatické nóty vyměňované s jinými státy týkající se jejích smluv, včetně nových nebo nástupnických států?

Vzácný příklad diplomatických nót vyměněných za účelem stanovení zamýšleného významu dvoustranné investiční dohody se týká dvoustranné investiční dohody uzavřené s Paraguayí, která je k dispozici v elektronické podobě pod odkazem (hypertextový odkaz).

1.5 Existují oficiální komentáře zveřejněné vládou týkající se zamýšleného významu ustanovení smluv nebo obchodních dohod?

Veškeré dostupné podkladové materiály ke všem mezinárodním smlouvám, které ratifikoval parlament Rakouské republiky, jsou oficiálně přístupné v elektronické podobě na adrese (hypertextový odkaz). Zatímco Spolkové ministerstvo pro digitální a hospodářské záležitosti zpřístupňuje na svých internetových stránkách německé verze ratifikovaných dvoustranných investičních dohod s doprovodnými nástroji k nahlédnutí a veřejné kontrole. (hypertextový odkaz). Anglické verze, případně i překlady do jiných jazyků, naleznete pod odkazem (hypertextový odkaz).

2. Právní rámce

2.1 Je vaše jurisdikce smluvní stranou (1) Newyorské úmluvy, (2) Washingtonské úmluvy a/nebo (3) Mauricijské úmluvy?

Rakousko se stalo smluvní stranou Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ("Newyorská úmluva") dne 2. května 1961. Newyorská úmluva se na Rakousko vztahuje bez omezení, neboť původní výhrada vzájemnosti byla v roce 1988 zrušena.

Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států (dále jen "Úmluva ICSID") byla ratifikována 25. května 1971 a ve vztahu k Rakousku vstoupila v platnost 24. června 1971.

Rakousko není smluvní stranou Úmluvy Organizace spojených národů o transparentnosti rozhodčího řízení mezi investorem a státem na základě smlouvy ("Mauricijská úmluva").

2.2 Má vaše jurisdikce také investiční právo? Pokud ano, jaká jsou jeho klíčová hmotněprávní ustanovení a ustanovení o řešení sporů? 

Rakousko nemá zvláštní zákon o (zahraničních) investicích.

2.3 Vyžaduje vaše jurisdikce formální přijetí zahraniční investice? Pokud ano, jaké jsou příslušné požadavky a kde jsou obsaženy?

Formální přijetí zahraniční investice se obecně nevyžaduje. Mohou se však uplatnit některá nediskriminační vnitrostátní opatření a opatření EU (např. v oblasti nabývání nemovitostí, antimonopolního práva, energetiky, veřejné bezpečnosti a pořádku, atd..).

3. Nedávné významné změny a diskuse

3.1 Jaké byly v posledních letech klíčové případy týkající se výkladu smluv v rámci vaší jurisdikce?

Podle stěžejního rozhodnutí rakouského Nejvyššího soudu (3 Nd 506/97) je třeba na nadnárodní dohody nahlížet z hlediska mezinárodního uplatňování. Nadnárodní dohoda ztrácí svůj význam a účinnost, pokud by její pravidla měla být vykládána výhradně vnitrostátně. Proto nesmí být výklad jednotlivých prvků textu založen pouze na významu vnitrostátního právního jazyka. Spíše je třeba zkoumat, zda tyto části textu byly smluvními stranami přijaty záměrně s ohledem na specifické národní tradice.

OGH dále uvedl, že účel jednotného práva vyžaduje, aby mezinárodní právní jednota byla ceněna výše než bezproblémové začlenění do vnitrostátního právního řádu. I když je třeba se systémovým rozchodům s autonomním občanským právem co nejvíce vyhnout, je třeba je v případě potřeby akceptovat v rámci mezinárodní jednotnosti. Systematický výklad se tak omezuje na mezinárodní kontext.

3.2 Uvedla vaše jurisdikce svou politiku, pokud jde o rozhodčí řízení mezi investorem a státem?

Rakouská vláda dosud neoznámila žádnou ucelenou politiku týkající se arbitráže mezi investorem a státem.

V rámci obecného postoje, který se netýká konkrétních investičních sporů, však Spolkové ministerstvo pro digitální a hospodářské záležitosti naznačuje, že vláda je otevřena závazné mezinárodní arbitráži jako vhodné alternativě k vnitrostátním soudům při řešení sporů podle platných dvoustranných investičních dohod.

Bez ohledu na výše uvedené Rakousko podepsalo "Prohlášení zástupců vlád členských států o právních důsledcích rozsudku Soudního dvora ve věci C-194/10". Achmea a o ochraně investic v Evropské unii" ze dne 15. ledna 2019 (dále jen "prohlášení"). V souladu s Prohlášením:

  • "Všechny rozhodčí doložky mezi investorem a státem obsažené v dvoustranných investičních smlouvách uzavřených mezi členskými státy jsou v rozporu s právem EU, a tudíž nepoužitelné.";
  • Tyto rozhodčí doložky "nemají účinky, včetně ustanovení, která stanoví prodlouženou ochranu investic uskutečněných před ukončením platnosti na další období (tzv. doložky o ukončení platnosti nebo doložky o převzetí)."; a
  • "Rozhodčí soud zřízený na základě rozhodčích doložek mezi investorem a státem nemá pravomoc, protože členský stát, který je smluvní stranou příslušné dvoustranné investiční smlouvy, platně nenabídl rozhodčí řízení."

Rakousko se spolu s ostatními signatářskými státy zavázalo "ukončit všechny dvoustranné investiční smlouvy, které mezi sebou uzavřely, prostřednictvím plurilaterální smlouvy, nebo pokud to bude vzájemně uznáno za vhodnější, dvoustranně" do 6. prosince 2019. Slučitelnost takového postupu s mezinárodním právem veřejným zůstává předmětem právní diskuse.

3.3 Jak jsou nebo mají být ve smlouvách vaší jurisdikce řešeny otázky jako korupce, transparentnost, doložka nejvyšších výhod, nepřímé investice, změna klimatu atd.?

1. Korupce:

Problematika korupce není v platných právních nástrojích řešena jednotně. V preambuli vzorové dvoustranné obchodní dohody se zdůrazňuje, že "...nutnost, aby všechny vlády i občanské subjekty dodržovaly protikorupční úsilí OSN a OECD, zejména Úmluvu OSN proti korupci (2003).". Podobná ustanovení obsahují i preambule postmodelových dohod o volném obchodu podepsaných s Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Nigérií.

Příkladem ustanovení předcházejícího Model-BIT, které řeší otázku korupce v omezené formě, může být čl. 25 odst. 1 písm. c) BIT Uzbekistánu, který zavádí korupci jako důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, pokud se prokáže, že "ze strany člena tribunálu nebo osoby, která poskytuje rozhodující odborné znalosti nebo důkazy.".

2. Transparentnost:

Otázkou transparentnosti se zabývá článek 6 vzorové BIT. Toto ustanovení zavádí povinnost neprodleně: (i) zveřejnění všech nástrojů, které mohou mít vliv na fungování BIT, a (ii) odpovědi na žádosti o informace. Pozoruhodné omezení výše uvedeného je stanoveno v rozsahu odstranění povinného přístupu k "informace týkající se konkrétních investorů nebo investic, jejichž zveřejnění by bránilo vymáhání práva.".

V současné době platné dvoustranné investiční dohody se řídí poněkud opačnými přístupy než vzorová dvoustranná investiční dohoda týkající se transparentnosti. Zatímco značný počet dohod obsahuje znění odpovídající výše uvedenému (např. dvoustranné investiční dohody uzavřené s Arménií, Ázerbájdžánem, Bangladéšem, atd..), stejně tak je zřejmé, že řada z nich je bez zřetelné doložky o transparentnosti (např. dvoustranné investiční dohody uzavřené s Běloruskem, Bulharskem, atd..). A konečně třetí skupina dvoustranných investičních dohod obsahuje pravidla transparentnosti s významnými úpravami (viz, např. článek 4 íránské BIT, článek 3 kuvajtské BIT a článek 3 libyjské BIT, atd..).

3. Doložka nejvyšších výhod:

Článek 3(3) Modelové BIT stanoví, že ".[k]aždá smluvní strana poskytne investorům druhé smluvní strany a jejich investicím nebo výnosům zacházení ne méně příznivé, než jaké poskytuje svým vlastním investorům a jejich investicím nebo investorům kteréhokoli třetího státu.". Ochrana je poskytována s ohledem na "správu, provoz, údržbu, užívání, požívání, prodej a likvidaci, jakož i řešení sporů týkajících se jejich investic nebo výnosů, podle toho, co je pro investora výhodnější.". (Některé z předmodelových dohod (např. s Běloruskem, Hongkongem, Indií, Malajsií, Černou Horou, Srbskem, atd..) neobsahují konkrétní seznam chráněných investičních akcí.)

4. Nepřímé investice:

Modelová BIT se vztahuje na přímé i nepřímé investice. Některé předsmluvní dohody však mají restriktivnější definice "investic" a případně se nevztahují na nepřímé investice (viz, např. dvoustranná dohoda o ochraně investic uzavřená s Íránem).

5. Ochrana životního prostředí:

Preambule vzorové dvoustranné dohody se zabývá otázkou ochrany životního prostředí, neboť stanoví, že smluvní státy:

  • se zavazují k plnění stanovených cílů způsobem, který je v souladu s ochranou životního prostředí, a
  • uznávají zásady iniciativy OSN Global Compact a že "investiční dohody a mnohostranné dohody o ochraně životního prostředí [...] mají podpořit globální udržitelný rozvoj a že případné nesrovnalosti v nich by měly být řešeny bez zmírnění standardů ochrany.".

Pre-modelové BIT obecně nemají podobná ustanovení začleněna do svých preambulí. V rozporu s tímto obecným zjištěním jsou preambule postmodelových BIT podepsaných s Nigérií a Tádžikistánem podobné modelovým BIT a pouze preambule BIT s Kazachstánem a Kyrgyzstánem jsou v tomto bodě méně obsáhlé než modelové BIT.

Pokud jde o tělo modelu BIT, článek 4 výslovně uvádí, že "[t]Smluvní strany uznávají, že není vhodné podporovat investice oslabováním vnitrostátních právních předpisů v oblasti životního prostředí.". Postmodelové BIT mají ustanovení v podobném rozsahu.

Článek 7 odst. 4 vzorové BIT stanoví, že "...nediskriminační opatření smluvní strany, která jsou určena a uplatňována k ochraně legitimních cílů veřejného blaha, jako je... životní prostředí, nepředstavují nepřímé vyvlastnění.". Kromě BIT uzavřené s Kazachstánem obsahují srovnatelné ustanovení i další postmodelové BIT.

Příkladem ustanovení předcházejícího modelu BIT, které zohledňuje ochranu životního prostředí, je čl. 3 odst. 4 BIT uzavřené s Kuvajtem, který stanoví: "investice nesmí být v hostitelském smluvním státě podrobeny dodatečným požadavkům na plnění, které by mohly bránit nebo omezovat jejich rozšiřování nebo udržování způsobem, který by nepříznivě ovlivňoval nebo poškozoval jejich životaschopnost, ledaže by takové požadavky byly považovány za nezbytné z důvodu [...] životní prostředí [...]."

3.4 Vypověděla vaše jurisdikce nějaké dvoustranné investiční dohody nebo podobné dohody? Které? Proč?

Rakousko zatím neoznámilo jednostranné vypovězení žádné dvoustranné dohody.

Je však třeba zdůraznit, že rozhodující účinky přenesení pravomocí v oblasti přímých investic na EU (viz otázka 3.2 výše) je třeba ještě určit.

4. Případové trendy

4.1 Jakých případů mezi investorem a státem se vaše jurisdikce případně účastnila? 

Ke dni vydání této publikace se Rakousko aktivně účastnilo jediné veřejně známé arbitráže mezi investorem a státem: B.V. Belegging-Maatschappij "Far East" proti Rakouské republice (případ ICSID č. ARB/15/32).

Řízení bylo zahájeno v červenci 2015 na základě dvoustranné obchodní dohody, kterou Rakousko uzavřelo s Maltou v roce 2002 (v platnosti od března 2004). Stěhující se investor tak tvrdil, že Rakousko: (i) uložilo svévolná, nepřiměřená a/nebo diskriminační opatření; (ii) odepřelo plnou ochranu a bezpečnost; (iii) porušilo platné zákazy přímého a nepřímého vyvlastnění a (iv) odepřelo spravedlivé a rovné zacházení.

Rozhodčí soud zamítl žaloby z kompetenčních důvodů v říjnu 2017, po slyšení o bodu, který vznikl v březnu téhož roku.

4.2 Jaký postoj zaujala vaše jurisdikce k výkonu nálezů, které byly proti ní vydány?

Nepoužije se (viz otázka 4.1 výše).

4.3 V souvislosti s případy ICSID, požádala vaše jurisdikce o řízení o zrušení? Pokud ano, z jakých důvodů?

Nepoužije se (viz otázka 4.1 výše).

4.4 Došlo k nějakému satelitnímu soudnímu sporu, ať už v souvislosti s hmotněprávními nároky, nebo při výkonu rozhodnutí?

Nepoužije se (viz otázka 4.1 výše).

4.5 Lze z předložených případů identifikovat nějaké společné trendy nebo témata, ať už jde o základní nároky, vymáhání nebo zrušení?

Nepoužije se (viz otázka 4.1 výše).

5. Financování

5.1 Umožňuje vaše jurisdikce financování nároků investora a státu?

Rakouští zákonodárci zatím nepředložili žádný právní předpis, který by upravoval financování třetích stran v soudních a/nebo rozhodčích řízeních. Regulační rámec tak byl přijat soudy, které zřejmě (obecně) schválily legálnost financování třetí stranou v řízeních o řešení sporů (viz otázka 5.2 níže).

Otevřenost vůči přípustnosti financování třetí stranou ve sporech mezi investorem a státem může být navíc odvozena z obchodních dohod, které jsou v současné době sjednávány na úrovni EU. Například článek 8.26 pečlivě zkoumané dohody CETA povoluje financování třetí stranou pouze za podmínky povinného zveřejnění informací o "název a adresa třetí strany, která poskytuje finanční prostředky.".

5.2 Jaká judikatura, pokud nějaká existuje, byla v této otázce ve vaší jurisdikci v poslední době přijata?

Přelomové rozhodnutí OGH z února 2013 (6 Ob 224/12b) poskytuje zatím nejbližší pohled na to, jak rakouský nejvyšší soud vnímá zákonnost financování třetí stranou.

Relevantní otázka předložená OGH byla v podstatě, zda dohody o financování třetími stranami porušují pactum de quota litis zákaz stanovený v § 879 odst. 2 rakouského občanského zákoníku ("ABGB"). OGH sice upustil od vydání rozhodnutí ve věci samé, ale dospěl k závěru, že postavení účastníka řízení nemůže být ovlivněno existencí dohody o financování třetí stranou, a to ani v případě, že by taková dohoda byla shledána v rozporu s ustanoveními pactum de quota litis pravidlo.

Rozhodnutí OGH bylo široce interpretováno jako potvrzení zákonnosti financování třetí stranou nejen ve vnitrostátních soudních řízeních, ale také v mezinárodní arbitráži.

5.3 Existuje ve vaší jurisdikci velké množství finančních prostředků na soudní/arbitrážní spory?

Zájem rakouského trhu o financování třetími stranami v posledních letech trvale roste. Zejména v mezinárodních rozhodčích řízeních mají strany sporu tendenci pečlivě zkoumat výhody a nevýhody financování při zajištění svých nároků. Výjimkou nejsou ani spory mezi investorem a státem. Jako tradičně zavedené rozhodčí centrum zahrnované politickou neutralitou dotčení investoři po celém světě důrazně zvažují využití služeb předních rakouských praktiků bez ohledu na to, zda se nároky nějakým způsobem týkají Rakouska. V závislosti na povaze nároků, které mají být takto vzneseny, jsou se specializovanými institucemi v zahraničí opakovaně sjednávány dohody o financování třetí stranou.

6. Vztah mezi mezinárodními tribunály a vnitrostátními soudy

6.1 Mohou tribunály přezkoumávat trestní vyšetřování a rozsudky vnitrostátních soudů?

Podle ustáleného pravidla rakouského práva je právní síla smlouvy finální odsouzení v trestním řízení musí být chápáno tak, že odsouzený, stejně jako jakákoli třetí osoba, musí rozsudek přijmout. V následném soudním sporu tak žádná osoba nemůže tvrdit, že nespáchala čin, za který byla odsouzena, bez ohledu na to, zda se protistrana v následném řízení účastnila trestního řízení v nějakém postavení.

S výhradou uvedeného mohou mít mezinárodní soudy poměrně omezenou pravomoc posuzovat účinky odsouzení v trestním řízení a/nebo vyšetřování jako (zjištěné) skutečnosti proti jakýmkoli platným povinnostem státu. vůči investory z právního hlediska.

6.2 Mají vnitrostátní soudy pravomoc řešit procesní otázky vyplývající z rozhodčího řízení?

Zásah vnitrostátních soudů závisí na určení příslušného sídla a na zvolených pravidlech rozhodčího řízení. Obecně platí, že v rozhodčích řízeních, která se netýkají ICSID, mohou vnitrostátní soudy zasahovat do rozhodčích řízení se sídlem v Rakousku, pokud tak výslovně stanoví rakouský občanský soudní řád ("ZPO"). Lze rozlišit dvě skupiny přípustného jednání vnitrostátních soudů v procesních otázkách vyplývajících z rozhodčího řízení:

a. Na základě předchozí žádosti rozhodčího soudu:

  • vykonat předběžné opatření vydané rozhodčím soudem (§ 593 ZPO) nebo
  • provádět soudní úkony, k nimž rozhodčí soud nemá pravomoc (např. přimět svědky k účasti, nařídit zpřístupnění dokumentů, atd..), včetně dožádání cizích soudů a orgánů o provedení těchto úkonů (§ 602 ZPO).

b. S výhradou zvláštních procesních oprávnění vyplývajících ze ZPO:

  • vydat předběžné opatření (§ 585 ZPO);
  • jmenovat rozhodce (§ 587 ZPO; viz otázka 6.7 níže); nebo
  • rozhodnout o odvolání rozhodce (§ 589 ZPO).

6.3 Jaké právní předpisy upravují výkon rozhodčího řízení?

Rakousko je smluvní stranou Newyorské úmluvy i úmluvy ICSID (viz otázka 2.1 výše). Nicméně oba mezinárodní nástroje (viz Článek III a další. Newyorská úmluva; článek 54 a další. ICSID úmluvy) se obracejí na vnitrostátní procesní předpisy pro řádné provádění.

Rakouští zákonodárci jasně rozlišují mezi pravidly pro vymáhání domácích (tj.. vydaných v rozhodčím řízení s dohodnutým sídlem rozhodčího řízení v Rakousku) a zahraničních (Tj. vydaných v rozhodčím řízení s dohodnutým sídlem rozhodčího řízení mimo Rakousko) rozhodčí nálezy.

V prvním případě stanoví § 1 rakouského zákona o výkonu rozhodnutí (dále jen "EO"), že vnitrostátní rozhodnutí, proti nimž nelze podat opravný prostředek (včetně dohod o narovnání), mohou být vykonána přímo jako exekuční tituly.

Na rozdíl od výše uvedeného, Hlava III EO (§ 403 a následující.) vyžaduje formální uznání cizích rozhodčích nálezů před jejich vnitrostátním výkonem, ledaže by tyto nálezy měly být vykonány bez předchozího samostatného prohlášení vykonatelnosti na základě (i) platné mezinárodní dohody (např. smluv s platnou povinností vzájemnosti při uznávání a výkonu) nebo (ii) aktu Evropské unie.

6.4 Do jaké míry existují zákony, které stanoví imunitu rozhodce?

Rakouské platné právo upřednostňuje koncept právní odpovědnosti před absolutní imunitou rozhodců. Ustanovení § 594 odst. 4 ZPO v tomto ohledu jasně stanoví, že "[a]rozhodce, který nesplní svou povinnost vyplývající z přijetí jmenování vůbec nebo včas, odpovídá stranám za veškerou škodu způsobenou jeho protiprávním odmítnutím nebo prodlením.".

6.5 Existují nějaká omezení autonomie stran při výběru rozhodců?

Autonomie stran při výběru rozhodců není výslovně omezena. Nicméně je třeba zdůraznit, že obecně přijímaný výklad § 587 ZPO umožňuje jmenovat rozhodci pouze fyzické osoby. Kromě toho aktivní rakouští soudci nemohou působit jako rozhodci.

6.6 Pokud metoda výběru rozhodců zvolená stranami selže, existuje standardní postup?

Ano. V souladu s § 587 odst. 3 ZPO platí, že pokud se dohodnutý způsob výběru rozhodců stranami neosvědčí z některého z vyjmenovaných důvodů, ".kterákoli ze stran může požádat soud, aby provedl nezbytné jmenování, pokud dohodnutý postup jmenování nestanoví jiné prostředky pro zajištění jmenování.".

Pro vyloučení pochybností se uvádí, že v případě, že se strany nedohodnou na postupu jmenování na počátku, je v § 587 odst. 2 ZPO výslovně stanoven použitelný standardní postup jmenování.

6.7 Může vnitrostátní soud zasáhnout do výběru rozhodců?

Vnitrostátní soudy mohou být vyzvány ke jmenování rozhodců v souladu s § 587 odst. 3 ZPO (viz otázka 6.6 výše).

7. Uznávání a prosazování

7.1 Jaké jsou právní požadavky na nález pro účely výkonu rozhodnutí?

Podle čl. IV odst. 1 písm. a) Newyorské úmluvy musí žadatel, který žádá o uznání rozhodčího nálezu, předložit originál rozhodčího nálezu (nebo jeho ověřenou kopii) a originál rozhodčí smlouvy (nebo její ověřenou kopii). Ustanovení § 614 odst. 2 ZPO v tomto ohledu svěřuje rozhodnutí o tom, zda požádat žadatele o předložení příslušné rozhodčí smlouvy (nebo její ověřené kopie), do pravomoci soudce. Vzhledem k tomu, že příslušné okresní soudy zkoumají pouze splnění formálních požadavků, rakouský Nejvyšší soud k tomu přistupuje spíše formalisticky - požaduje zkoumání, zda název povinného uvedený v návrhu na povolení výkonu rozhodnutí je v souladu s názvem uvedeným v rozhodčím nálezu.

Kromě uvedeného se na rozhodčí nález může vztahovat § 606 ZPO, který vyžaduje, aby byl rozhodčí nález (i) písemný a (ii) podepsaný rozhodci. Další formální požadavky se mohou uplatnit v případě, že se strany nedohodnou.

7.2 Na jakém základě může strana vznést odpor proti uznání a výkonu rozhodčího nálezu?

Rakouské soudy nejsou oprávněny přezkoumávat rozhodčí nález ve věci samé. Proti rozhodčímu nálezu se nelze odvolat. Je však možné podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu (jak nálezu o příslušnosti, tak nálezu ve věci samé) z velmi specifických, úzce vymezených důvodů, a to:

  • rozhodčí soud uznal nebo odmítl svou pravomoc, ačkoli neexistuje žádná rozhodčí smlouva nebo platná rozhodčí smlouva;
  • strana nebyla schopna uzavřít rozhodčí smlouvu podle práva, které se na ni vztahuje;
  • strana nemohla předložit svůj případ (např. nebyla řádně informována o jmenování rozhodce nebo o rozhodčím řízení);
  • rozhodčí nález se týká záležitosti, která není upravena v rozhodčí smlouvě nebo na kterou se nevztahují její podmínky, nebo se týká záležitostí, které přesahují rámec nároku uplatněného v rozhodčím řízení - pokud se tyto vady týkají oddělitelné části rozhodčího nálezu, musí být tato část zrušena;
  • složení rozhodčího soudu nebylo v souladu s § 577 až 618 ZPO nebo dohodou stran;
  • rozhodčí řízení nebylo v souladu se základními zásadami rakouského právního systému nebo rozhodčí nález není v souladu s těmito zásadami (ordre public); a
  • pokud jsou splněny podmínky pro obnovu řízení u vnitrostátního soudu podle § 530 odst. 1 ZPO.

7.3 Jaký postoj zaujaly vaše vnitrostátní soudy, pokud jde o státní imunitu a vymáhání majetku státu?

Cizím zemím je přiznána imunita pouze v rozsahu jejich svrchovanosti. Imunita se nevztahuje na jednání soukromé obchodní povahy. Cizí majetek v Rakousku je tedy vyňat z výkonu rozhodnutí v závislosti na jeho účelu: pokud je určen výhradně k soukromým transakcím, může být zabaven a stát se předmětem výkonu rozhodnutí; pokud je však určen k výkonu svrchovaných pravomocí (např. úkoly velvyslanectví), nelze nařídit žádná exekuční opatření. V příslušném rozhodnutí k této otázce dospěl OGH k závěru (viz 3 Ob 18/12), že obecná imunita pro státní majetek se nepředpokládá, místo toho je povinností povinného státu prokázat, že jednal se svrchovanou mocí při pozastavení exekučního řízení podle § 39 EŘ.

7.4 Jaká judikatura se zabývala otázkou podnikového závoje v souvislosti se státním majetkem?

Vzhledem k absenci poučné judikatury by bylo racionální dospět k závěru, že prolomení podnikového závoje s ohledem na státní majetek by bylo právně přípustné, pokud by pravidla týkající se rozsahu státní imunity (viz otázka 7.3 výše) jsou doplněny splněním příslušných legislativních požadavků na prolomení závoje společnosti.