logoIlo

Zveřejnění účtů podle článku XLII občanského soudního řádu

Autor: Mgr: Klaus Oblin

Podle článku XLII občanského soudního řádu má každá strana, která má hmotněprávní nárok na informace proti jiné straně (kterou žaluje na plnění), nárok na poskytnutí účetnictví, aby se zmírnily závažné problémy s vyčíslením hmotněprávního nároku, pokud by účetnictví mohlo žalobci pomoci a pokud lze rozumně očekávat, že je žalovaný poskytne.

V prvním případě použití článku XLII před Nejvyšším soudem nebyl článek vykládán extenzivně a nezakládal nový hmotněprávní nárok na informace o majetku, zveřejnění účtů nebo jiné informace. Spíše se jednalo o povinnost, která již existovala podle občanského práva. Taková povinnost může vyplývat i ze soukromoprávních dohod mezi stranami, pokud lze jednu stranu omluvit, že neví o existenci nebo rozsahu majetku, a pokud druhá strana může tyto informace poskytnout bez velkého úsilí a pokud je poskytnutí takových informací přiměřené.

Ve smluvním vztahu existuje povinnost zveřejnit účty. To platí zejména pro případy, kdy typ smlouvy vede k situaci, kdy lze navrhovateli odpustit, že o existenci a rozsahu majetku neví, a kdy by odpůrce mohl tyto informace snadno poskytnout a lze od něj rozumně očekávat, že tak učiní.

Každá strana, která má hmotněprávní nárok na informace vůči jiné straně (kterou žaluje o plnění), má nárok na zpřístupnění účtů. Nárok podle článku XLII není subsidiárním nárokem, ale je obecně přístupný každé straně, která má problémy s vyčíslením nároku na plnění vůči jiné straně, která musí poskytnout informace na základě hmotného práva.

Dovolací soud vycházel z následující judikatury: Pokud žalovaná zpochybňovala nárok žalobce na zpřístupnění účetnictví, kterému soudy nižších stupňů vyhověly, odchýlila se od zjištěného skutkového stavu. V důsledku toho by smlouva, na jejímž základě žalobce uplatnil nárok na provizi (2. etapa projektu zavlažování), byla uzavřena v době jejího trvání, pokud by žalovaná protiprávně nevypověděla smlouvu o poradenství se žalobcem.

Proto by se pohledávka na provizi stala splatnou před uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, pokud by byla splněna podle původního plánu. Dále bylo zjištěno, že nebýt protiprávního ukončení smlouvy, žalobce by ve své činnosti pokračoval, a proto nebylo vinou žalobce, že pro následnou smlouvu nebyla opora.

Soud použil hypotetický obrat událostí k výkladu hlavního nároku, který byl základem nároku na zveřejnění účtů, a v důsledku toho potvrdil nárok na provizi. Odvolací soud nedospěl ke svému rozhodnutí chybně a nebylo třeba, aby jej Nejvyšší soud v zájmu předvídatelnosti soudních rozhodnutí korigoval. S ohledem na smluvní ujednání mezi účastníky (služby, které měl žalobce poskytovat, a závazek vyplatit provizi na základě úspěchu a poplatků generovaných na základě smlouvy) nebylo nutné uplatňovat nárok na základě zákona o obchodních zástupcích.