Struktura soudu

Občanské soudní řízení se zahajuje buď u okresního soudu (Bezirksgericht) nebo krajský soud (Landesgericht) v závislosti na předmětu sporu a/nebo výši nároku. Příslušnost soudu prvního stupně se řídí peněžní hodnotou nároku. Okresní soudy jsou příslušné v prvním stupni, pokud je sporná částka 15 000 EUR nebo nižší, zatímco spory týkající se částek přesahujících 15 000 EUR projednávají krajské soudy. Z hlediska věcné příslušnosti projednávají okresní soudy obvykle spory týkající se nájemního a rodinného práva, zatímco krajské soudy projednávají věci týkající se pracovněprávních a sociálněprávních sporů, věci týkající se veřejnoprávní odpovědnosti, jakož i různé zvláštní zákony (např. zákon o veřejnoprávní odpovědnosti, zákon o ochraně osobních údajů, rakouský zákon o odpovědnosti za jadernou škodu).

Třetí organizační úroveň soudní soustavy tvoří čtyři vyšší krajské soudy. (Oberlandesgerichte, OLG) se sídlem ve Vídni, Štýrském Hradci, Linci a Innsbrucku, zatímco nejvyšší instancí je rakouský Nejvyšší soud (Oberster Gerichtshof, OGH).

Kromě obecných soudů působí v rakouském civilním soudnictví tyto specializované soudy:

  • Pracovní a sociální soud (Arbeits- und Sozialgericht) ve Vídni, která se zabývá pracovněprávními spory výhradně ve Vídni;
  • Vyšší zemský soud ve Vídni, který současně působí jako jediný specializovaný kartelový soud (Kartellgericht) zabývající se případy hospodářské soutěže;
  • Dva specializované soudy pro obchodní věci:
  1. okresní soud pro obchodní věci (Bezirksgericht für Handelssachen);
  2. Obchodní soud ve Vídni (Handelsgericht Wien).

Specializované obchodní soudy

Jak bylo uvedeno výše, ve Vídni působí výhradně dva specializované obchodní soudy. Jedná se o Okresní soud pro obchodní věci (Bezirksgericht für Handelssachen) a Obchodní soud ve Vídni (Handelsgericht Wien). Mimo Vídeň rozhodují výše uvedené okresní a krajské soudy jako obchodní soudy ve věcech, které podléhají běžnému občanskému soudnímu řízení (bez ohledu na výjimky).

Okresní soud pro obchodní věci

Okresní soud pro obchodní věci ve Vídni je příslušný v prvním stupni pro obchodní spory, které nepřesahují 15 000 EUR, pokud žaloba směřuje proti podnikateli/subjektu zapsanému v obchodním rejstříku a spor souvisí s podnikáním žalovaného.

Bez ohledu na výši sporné částky má soud federální příslušnost pro spory podle zákona o vnitrozemských vodních cestách (Binnenschifffahrtsgesetz) a pro vydávání evropských platebních příkazů (Europäische Mahnklage) podle nařízení EU o platebním rozkazu.

Obchodní soud ve Vídni

Obchodní soud ve Vídni je specializovaný krajský soud pro spolkové hlavní město Vídeň. Jeho pravomoci, stejně jako pravomoci ostatních krajských soudů, které působí jako obchodní soudy, jsou stanoveny v § 51 rakouského zákona o soudní příslušnosti (Jurisdiktionsnorm), který rozlišuje mezi hodnotovou a věcnou příslušností. V § 51 odst. 1 č. 1-8b jsou vyjmenovány druhy sporů, které náleží vídeňskému obchodnímu soudu jako krajskému soudu, pokud hodnota sporu přesahuje 15 000 EUR. Patří mezi ně např, mimo jiné, spory vyplývající z obchodních transakcí, pokud žaloba směřuje proti podnikateli/subjektu zapsanému v obchodním rejstříku a spor se týká podnikání žalovaného, spory vyplývající z prodeje podniku mezi smluvními stranami, spory podle zákona o akciových společnostech (Aktiengesetz) a zákon o společnostech s ručením omezeným (GmbH-Gesetz) a spory podle zákona o odpovědnosti za výrobek (Produkthaftungsgesetz).

V § 51 odst. 2 č. 9-11 rakouského zákona o soudní příslušnosti je uveden seznam věcí, které spadají do pravomoci Obchodního soudu ve Vídni nebo krajských soudů, které působí jako obchodní soudy, bez ohledu na výši částky, jako jsou spory vyplývající z nekalé soutěže, podle zákona o autorském právu (Urheberrechtsgesetz) a z některých ustanovení zákona o ochraně spotřebitele (Konsumentenschutzgesetzes).

Vídeňský obchodní soud má federální příslušnost ve věcech týkajících se práv duševního vlastnictví (patenty, průmyslové vzory, ochranné známky atd.), jakož i nepracovních žalob proti Rakouské národní bance.

Zabývá se také insolvencemi podniků, vede obchodní rejstřík a slouží jako odvolací soud ve věcech projednávaných výše uvedeným obchodním okresním soudem.

Fáze odvolání

Proti rozsudkům okresního soudu se lze odvolat ke krajským soudům ve skutkových a právních otázkách. S konečnou platností lze podat odvolání k rakouskému Nejvyššímu soudu. Odvolání proti rozhodnutím krajských soudů směřují k vyšším krajským soudům, zatímco konečné odvolání projednává Nejvyšší soud.

Obecně platí, že Nejvyšší soud projednává dovolání, která se týkají právních otázek zásadního významu - například pokud právní otázka vyžaduje vyjasnění za účelem právní konzistence, předvídatelnosti nebo vývoje, nebo pokud neexistují ucelená nebo předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Občanský soudní řád

Pravidla občanského soudního řízení lze nalézt v (1) ACCP, (2) zákoně o soudní příslušnosti a (3) rakouském exekučním řádu (Exekutionsordnung). Kromě toho mohou být pravidla odvozena z různých smluv, jejichž je Rakousko signatářem nebo smluvní stranou, jako je Úmluva o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ("Bruselský režim").

Zahájení řízení

Řízení se zahajuje podáním žaloby (Klage) u soudu prvního stupně. Kromě určitých formálních náležitostí musí žaloba uvádět skutečnosti, na nichž se zakládá nárok, uvádět důkazy, které jej podporují, a specifikovat požadovanou nápravu. Žaloba se považuje za oficiálně podanou po jejím obdržení soudem.

Pokud soud považuje žalobu za přípustnou, doručí ji žalovanému, který má čtyři týdny na podání žaloby, v níž musí uvést skutečnosti, prohlásit důkazy a obsahovat konkrétní žádost. Žalovaný může buď vznést protinávrh (Widerklage), který představuje samostatný nárok nebo nárok na započtení (Aufrechnungseinrede). Pokud žalovaný nepředloží žalobu včas, může žalobce požádat o vydání rozsudku pro zmeškání. V řízení před okresním soudem v prvním stupni se písemné vyjádření k žalobě nevyžaduje.

Stažení/změna žalobních návrhů

Žalobní návrhy lze kdykoli vzít zpět, pokud se vzdáte hmotného práva na uplatnění nároku. Pokud se tak nestane, musí žalovaný se zpětvzetím souhlasit. Před podáním žaloby však lze žalobu vzít zpět i bez vzdání se nároků.

Změny písemných podání jsou obecně přípustné. Samotnou žalobu lze změnit pouze se souhlasem druhé strany po jejím doručení, soud však může změnu připustit, pokud zůstane zachována její příslušnost a nehrozí nebezpečí závažného prodlení.

Důkazy

Důkazy jsou hlavním prostředkem, kterým strany dokládají svá tvrzení ohledně sporných skutečností v právní věci. Potřeba doložit tvrzení se často označuje jako důkazní břemeno. Důkazní břemeno se může měnit v závislosti na povaze nároku.

Je třeba připustit, že neexistuje žádná předem stanovená posloupnost, podle níž by měly být důkazy (ústní i písemné) předkládány nebo prováděny při soudním řízení. Slyšení důkazů probíhá v průběhu soudního řízení a strany mohou předkládat nové důkazy týkající se předmětu sporu až do ukončení ústního jednání u soudu prvního stupně.

Všechny důkazy předložené v soudním řízení podléhají volnému hodnocení soudce, což znamená, že po provedení důkazů je soud přezkoumá podle svého nezávislého přesvědčení.

Typy důkazů

Hlavními typy důkazů uvedenými v ACCP jsou dokumenty (Urkunden), svědecké výpovědi (Zeugen), zkoumání stran (Vernehmung der Parteien), znalecké posudky (Sachverständige) a soudní inspekce (Augenschein). Tento výčet však není vyčerpávající a jako důkazní materiál k doložení tvrzení lze použít široký okruh zdrojů.

Dokumenty

Obecně platí, že dokumenty mohou být soudu předloženy jako důkazy, na které strany odkazují ve svých ústních a písemných podáních. Podle rakouského občanského práva procesního se dokumenty dělí na veřejné listiny (Öffentliche Urkunden) a soukromé dokumenty (Private Urkunden).

 

Veřejné dokumenty

Úředními dokumenty se rozumí dokumenty, které poskytují orgány nebo osoby úředně k tomu určené (notáři, architekti, poradenští inženýři atd.), dokumenty, které jsou prohlášeny za úřední, a zahraniční ověřené (úřední) dokumenty (§ 292 ACCP). Podle § 310 ACCP se úřední listiny považují za pravé.

Soukromé dokumenty

Soukromé dokumenty zahrnují všechny ostatní dokumenty, které nespadají do kategorie úředních dokumentů, jako jsou soukromé znalecké posudky, odborná stanoviska atd. Pro důkazní hodnotu soukromých dokumentů neexistují žádná právní pravidla. Spíše podléhají volnému hodnocení důkazů soudem.

Výpovědi svědků

Důkazy se zpravidla provádějí až v průběhu soudního řízení, a proto musí svědci i strany vypovídat před soudem ústně. Jsou-li svědci předvoláni jako svědci, jsou povinni se dostavit, vypovídat a složit před soudem přísahu. V případě, že se svědek k soudu nedostaví, může soud rozhodnout, že svědek pohrdá soudem, a uložit mu sankci (Ordnungsstrafe); opakované porušení může vést k uložení povinné školní docházky (zwangsweise Vorführung). Pokud svědek odmítne vypovídat, může být jeho výpověď vynucena prostřednictvím exekučního řízení, například pokutou nebo trestem odnětí svobody (§ 354 rakouského exekučního zákona).

Podle § 320 ACCP jsou nezpůsobilé vypovídat osoby, které buď nebyly schopny vnímat dokazovanou skutečnost, nebo které nejsou schopny své vnímání vyjádřit. Totéž platí, pokud jde o kněze, státní úředníky a registrované zprostředkovatele z hlediska jejich příslušného úředního tajemství.

Zkoumání stran

Výslech účastníků řízení obecně napomáhá soudu při zjišťování sporných skutečností v dané věci a může být proveden, pokud účastník řízení požádá o provedení důkazu nebo prostřednictvím ex officio rozhodnutí soudu (§ 371 OSŘ). Pozoruhodné je, že zákonná ustanovení týkající se způsobilosti svědků vypovídat (§ 320 ACCP) a důvodů pro odepření výpovědi (§ 321 ACCP) se vztahují i na výslechy stran.

Názory odborníků

Znalecké posudky jsou v soudních sporech obzvláště důležité, protože znalci pomáhají soudu tím, že poskytují znalosti, které soudci nemusí mít o složitých skutečnostech případu. Znalecký posudek musí být v zásadě proveden před soudem a musí být předložen ve formě písemného posudku. Písemné posudky musí znalec vysvětlit během ústního jednání, pokud o to strany požádají (§ 357 ACCP).

Soudní inspekce

Soud může z vlastního podnětu vydat příkaz k provedení soudní prohlídky (např. prohlídky zařízení) za účelem objasnění tvrzené skutečnosti významné pro rozhodnutí sporu. Obvykle kontrolní opatření provádí znalec jmenovaný za tímto účelem, který o výsledcích kontroly vypracuje písemný znalecký posudek. Veškeré náklady nezbytné k provedení takové kontroly hradí strana, která skutečnost tvrdí (§ 368 ACCP).

Tvorba dokumentů

Jak již bylo uvedeno v obecném přehledu, ACCP obsahuje postup, v jehož rámci mohou strany sporu požádat o přijetí určitých dokumentů jako formálních důkazů. Přijetí určitých dokumentů může posílit tvrzení v přípravném řízení a odůvodnit pokračování jednání. Strana může požádat soud podle § 303 ACCP, pokud se domnívá, že protistrana disponuje dokumentem, který podstatně ovlivní její nárok. Podle § 303 odst. 2 ACCP, pokud dožádaná strana nemůže dokument poskytnout, musí popsat jeho obsah "co nejpřesněji a nejúplněji". Soud žádost posoudí po konzultaci s dožádanou stranou.

Pokud soud žádosti o předložení dokumentů vyhoví, § 304 ACCP uvádí seznam důvodů, na jejichž základě musí dožádaná strana striktně vyhovět, a to:

  • pokud se účastník řízení sám opírá o požadované dokumenty jako o součást svého případu;
  • pokud existuje zákonná povinnost poskytnout požadované dokumenty, nebo
  • pokud má dokument podstatnou úlohu při vzniku právního vztahu mezi stranami (např. rozhodčí smlouva).

 

Soudce však nemůže nařídit předložení dokumentu, pokud proti němu obě strany vznesly námitky (§ 183 odst. 2 OSŘ).

Strana může přesto odmítnout předložit požadované dokumenty z několika důvodů uvedených v § 305 ACCP. Patří mezi ně případy, kdy:

  • dokumenty se týkají soukromého a rodinného života;
  • by zveřejnění způsobilo dožádané straně újmu na pověsti;
  • zveřejnění by způsobilo škodu nebo usvědčilo stranu, která informace zveřejnila, nebo třetí stranu;[1]
  • zveřejnění by znamenalo porušení uznávané povinnosti nebo obchodního tajemství nebo
  • pokud existují jiné stejně závažné důvody, které ospravedlňují odmítnutí zveřejnění.

Kromě žádostí mezi stranami sporu lze požádat o dokumenty v držení třetích stran, jak stanoví § 308 ACCP. V současné době neexistují žádné formální důvody, na jejichž základě by třetí strany mohly odmítnout poskytnout požadovanou dokumentaci. Soud však bude s třetími stranami konzultovat jako s každou jinou stranou sporu.

Povinnost poskytnout důkazy

Článek 178 ACCP stanoví povinnost stran uvádět pravdivě a úplně skutečnosti a označit potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení. Mezitím má soudce v důsledku diskreční pravomoci soudu pravomoc nařídit účastníkům řízení předložení dokumentů za výše uvedených okolností (viz "Předložení dokumentů"). Kromě toho může soudce požádat účastníky, aby se dostavili osobně (§ 183 odst. 1 ACCP). ACCP však neobsahuje žádná pravidla týkající se vykonatelnosti příkazu k předložení důkazů, požadované účasti nebo svědecké výpovědi. Pokud účastník odmítne splnit příkaz soudu k předložení důkazů, musí soud k jeho chování přihlédnout při volném hodnocení důkazů (§ 307 odst. 2 ACCP). Stejné pravidlo platí v případě, že se účastník odmítne dostavit nebo vypovídat (§ 381 ACCP).

Privilegium

Rakouské občanské právo za určitých okolností vyhrazuje účastníkům soudního řízení důkazní výsadu. Podle § 321 odst. 1 ACCP může svědek odepřít výpověď:

  • pokud by odpovědi mohly svědka nebo jiné blízké osoby znevěrohodnit nebo ohrozit jejich trestní odpovědnost;
  • pokud by odpovědi způsobily svědkovi nebo jiným blízkým osobám bezprostřední majetkovou újmu;
  • o záležitostech, na které se vztahuje státem schválená povinnost mlčenlivosti;
  • o záležitostech, které jsou předmětem obchodního a uměleckého tajemství, a
  • o otázkách hlasování, pokud jsou ze zákona prohlášeny za tajné.

Kromě výše uvedeného uznává rakouské občanské soudní řízení i další výsady, které mohou svědkovi umožnit například odmítnout výpověď:

    • Mlčenlivost o přiznání (§ 320 odst. 2 ACCP);
    • Úřední tajemství (§ 320 odst. 3 ACCP);
    • Bankovní tajemství (§ 38 odst. 1 zákona o bankách) (Bankwesengesetz)).
    • Ochrana a utajení údajů (oddíl 1 zákona o ochraně údajů z roku 2000) (Datenschutzgesetz)).
    • Telekomunikační tajemství (§ 93 odst. 1 zákona o telekomunikacích z roku 2003) (Telekommunikationsgesetz)).
    • Poštovní tajemství (§ 5 zákona o poštovním trhu) (Postmarktgesetz)).
    • Ochrana novinářských zdrojů (§ 31 odst. 1 mediálního zákona). (MedienGesetzt)).

  • Lékařské tajemství (§ 54 odst. 1 zákona o lékařských povoláních). (Ärztegesetz)).
  • Advokátní tajemství (§ 321 odst. 1 ACCP, § 9 odst. 2 advokátního řádu) (Rechtsanwaltsordnung)).

Hlavní fáze občanskoprávního řízení

Po včasném podání žaloby se předběžné slyšení (Vorbereitende Tagsatzung) se obvykle uskuteční během 6-10 týdnů. Zde strany projednají hlavní právní a skutkové otázky, aby se usnadnilo další řízení. Kromě toho mohou být projednány možnosti narovnání. Již po předběžném projednání může soud vydat rozsudek a řízení uzavřít.

Pokud bude řízení pokračovat, dojde k výměně spisů. Poté bude následovat jedno nebo více důkazních řízení. Termíny těchto slyšení se zpravidla dohodnou na předběžném slyšení.

Doba trvání řízení v prvním stupni se značně liší. Průměrná doba trvání je jeden rok, ale ve složitých sporech může být podstatně delší. V odvolací fázi jsou rozhodnutí vydávána přibližně po šesti měsících.

Financování

Náklady na soudní řízení v Rakousku se skládají zejména ze soudních nákladů, odměn advokátů a nákladů na důkazy. Není-li dohodnuto jinak, řídí se odměny advokátů rakouským zákonem o odměnách advokátů (Rechtsanwaltstarifgesetz). V Rakousku je běžné a přípustné, že advokáti pracují na základě dohodnuté hodinové sazby. Paušální odměny nejsou zakázány, ale ve sporných věcech se používají méně často.

Přesun nákladů

Základním pravidlem v rakouských občanskoprávních sporech je, že náklady sporu hradí ten, kdo prohrál (tzv. zásada "poražený platí"). Obecně to znamená, že všechny tři náklady - soudní náklady, odměnu advokáta a náklady na důkazy - hradí až na výjimky ten, kdo v řízení prohrál. Pokud některá ze stran vyhraje pouze částečně, náklady se mezi strany poměrně rozdělí. Rakouský zákon o odměnách advokátů (Rechtsanwaltstarifgesetz) a zákon o soudních poplatcích (Gerichtsgebührengesetz) poskytují předvídatelnost nákladů, které může potenciální žadatel očekávat.

Financování třetí stranou

V Rakousku neexistují žádná zvláštní zákonná pravidla upravující financování třetími stranami. Financování třetí stranou je v Rakousku relativně nové, ale v praxi je akceptováno a v roce 2013 bylo schváleno rakouským Nejvyšším soudem (6 Ob 224/12b). Financování třetími stranami je dostupné jak pro žalobce, tak pro žalované a neexistují žádná omezení týkající se typů soudních sporů, které mohou být financovány třetími stranami. Využívá se jak v soudních, tak v rozhodčích řízeních v různých občanskoprávních/obchodních sporech. Existují však omezení v případech, kdy advokát vystupuje jako financující třetí strana, protože je zakázáno, aby advokáti pracovali pouze na základě podmíněných poplatků.

Nepředvídané poplatky

Ujednání o nepředvídatelných poplatcích jsou přípustná pouze tehdy, pokud nejsou vypočteny jako procento z částky přiznané soudem (pactum de quota litis). Ujednání o nepředvídatelných poplatcích, která opravňují advokáta k získání určitého procenta z částky získané žalobcem, jsou zakázána.

Právní pomoc

Právní pomoc (Verfahrenshilfe) je v Rakousku k dispozici a je poskytována stranám, které si nemohou dovolit zaplatit náklady a poplatky za soudní řízení a pokud věc není bez šance na úspěch. Pokud je právní pomoc poskytnuta, jsou soudní poplatky prominuty nebo dokonce zrušeny a advokát je poskytnut zdarma.

V souvislosti s občanskými a obchodními věcmi stanoví § 63 ACCP, že právní pomoc může být v zásadě poskytnuta nejen fyzickým osobám, ale také právnickým osobám, jako jsou obchodní společnosti. Základním požadavkem pro právní pomoc právnickým osobám je, aby jak žádající společnost, tak její jednotliví "ekonomičtí účastníci" neměli k vedení sporu potřebné finanční prostředky. Kromě toho nesmí být daný spor beznadějný, tj. musí mít určitou vyhlídku na úspěch.

Rozsah právní pomoci v Rakousku může být částečný nebo rozsáhlý, ale musí se vztahovat na konkrétní právní případ. Poskytování právní pomoci může poskytovat osvobození od placení soudních poplatků, jakož i pokrývat odměny svědkům, odměny související se znalci, tlumočníky, překladateli a odhadci, jakož i hotové výdaje a další mimosoudní činnosti. Rakouská právní pomoc poskytne právní poradenství v případech, kdy soudní řízení ze zákona vyžaduje přítomnost advokáta (např. ve sporu, jehož hodnota přesahuje 5 000 EUR).

Pojištění právních nákladů a pojištění po události (ATE)

Pojištění právních nákladů je v Rakousku široce dostupné a využívané a může - v závislosti na konkrétní pojistné smlouvě - pokrývat širokou škálu nákladů vyplývajících ze soudního řízení, včetně nákladů strany a případné odpovědnosti za náklady protistrany. Jeho maximální krytí a použitelnost na určité typy sporů však mohou být omezené a může se navíc musí být sjednána před vznikem události, která je příčinou škody.

Pojištění po pojistné události je v Rakousku teprve v plenkách. Zatím je známo pouze to, že ho zahraniční pojišťovny nabízejí v malém počtu sporů.

Pravomoci a povinnosti soudů

Jak bylo uvedeno výše, Rakousko používá inkviziční právní systém, který se opírá o soudní procesy vedené soudcem. Na ústavní úrovni jsou soudci nezávislí. (unabhängig) (článek 87 spolkového ústavního zákona (Bundes-Verfassungsgesetz, B-VG)) a nemůže být odvolán nebo přeložen z funkce (unabsetzbar und unversetzbar) (článek 88 BV-G).

Soudce rozhoduje a rozhoduje spory, které byly předloženy soudu, na základě předložených důkazů a argumentů a nezabývá se žádnou otázkou, kterou strany nepředložily. Soudci mají kontrolu nad řízením případu a pro zajištění řádného průběhu soudního řízení nařizují stranám, aby předložily spisy a důkazy v souladu s rozvrhem soudu. Kromě toho může soud na návrh strany vydat soudní příkaz, vynutit účast kterékoli osoby na soudním jednání a uložit sankce, aby přiměl k uposlechnutí svých rozsudků a příkazů. Soudce může uložit klást otázky obhájci nebo svědkům (§ 182 odst. 1 OSŘ) a rozhodnout o provedení jakéhokoli důkazu, o němž předpokládá, že přispěje k pravdivému zjištění skutkového stavu. Za účelem zdokumentování průběhu řízení musí soudce pořídit soudní protokol (§ 207-217 ACCP)..

Rozsudky a opravné prostředky

V rakouském právu vydává soud, který řeší soukromoprávní záležitosti, soudní rozhodnutí známé jako rozsudek nebo usnesení.

Soud může účastníkovi řízení přiznat jeden nebo více z následujících prostředků nápravy:

  • Specifický výkon je druh opravného prostředku, kdy soud vydá příkaz, který vyžaduje, aby strana plnila, jak bylo mezi stranami smluvně dohodnuto. Konkrétní plnění lze nařídit pouze tehdy, není-li plnění nemožné. To do značné míry závisí na povaze a účelu transakce. Pozoruhodné je, že i když dlužník odmítne plnit, může být věřitel soudem pověřen, aby plnění poskytla třetí osoba na náklady dlužníka.
  • trvalý soudní příkaz je pravomocný příkaz soudu, kterým je osoba nebo subjekt povinen trvale se zdržet určitých činností nebo přijmout určitá opatření až do jejich ukončení. Trvalý soudní příkaz je většinou vydáván soudem ve sporech týkajících se duševního vlastnictví, hospodářské soutěže a mediálního práva, aby byla strana donucena ukončit porušování práva.
  • Vytvoření/změna právního statusu je rozsudek, který zakládá nebo mění právní postavení subjektu. V současném kontextu je nejdůležitější § 133 rakouského obchodního zákoníku (Unternehmensgesetzbuch, UGB) stanoví, že zrušení společnosti může být vyhlášeno soudním rozhodnutím na základě žaloby podané společníkem.
  • Deklaratorní úleva je soudní rozhodnutí, které deklaruje práva stran, aniž by nařizovalo konkrétní kroky nebo přiznávalo peněžitou náhradu škody. Podle § 228 OSŘ soud vydá deklaratorní rozhodnutí o existenci/neexistenci práva, právního vztahu, uznání/neuznání pravosti listiny pouze tehdy, má-li na tom účastník právní zájem.
  • Škody jsou nápravným prostředkem, který se přiznává jako náhrada škody, kterou strana utrpěla v důsledku okolnosti, za niž je odpovědná druhá strana. Povinnost k náhradě škody může mimo jiné vyplývat ze smlouvy existující mezi stranami, z předsmluvních jednání nebo z deliktní či objektivní odpovědnosti. Soudy mohou navíc nařídit odpovědné straně, aby zaplatila úroky v zákonné výši stanovené buď v § 1000 odst. 1 rakouského občanského zákoníku (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, ABGB) nebo v § 456 UGB.

[1] C.f. 5th Změna Ústavy USA.

Občanské soudní řízení se zahajuje buď u okresního soudu (Bezirksgericht) nebo krajský soud (Landesgericht) v závislosti na předmětu sporu a/nebo výši nároku. Příslušnost soudu prvního stupně se řídí peněžní hodnotou nároku. Okresní soudy jsou příslušné v prvním stupni, pokud je sporná částka 15 000 EUR nebo nižší, zatímco spory týkající se částek přesahujících 15 000 EUR projednávají krajské soudy. Z hlediska věcné příslušnosti projednávají okresní soudy obvykle spory týkající se nájemního a rodinného práva, zatímco krajské soudy projednávají věci týkající se pracovněprávních a sociálněprávních sporů, věci týkající se veřejnoprávní odpovědnosti, jakož i různé zvláštní zákony (např. zákon o veřejnoprávní odpovědnosti, zákon o ochraně osobních údajů, rakouský zákon o odpovědnosti za jadernou škodu).

Třetí organizační úroveň soudní soustavy tvoří čtyři vyšší krajské soudy. (Oberlandesgerichte, OLG) se sídlem ve Vídni, Štýrském Hradci, Linci a Innsbrucku, zatímco nejvyšší instancí je rakouský Nejvyšší soud (Oberster Gerichtshof, OGH).

Kromě obecných soudů působí v rakouském civilním soudnictví tyto specializované soudy:

  • Pracovní a sociální soud (Arbeits- und Sozialgericht) ve Vídni, která se zabývá pracovněprávními spory výhradně ve Vídni;
  • Vyšší zemský soud ve Vídni, který současně působí jako jediný specializovaný kartelový soud (Kartellgericht) zabývající se případy hospodářské soutěže;
  • Dva specializované soudy pro obchodní věci:
  1. okresní soud pro obchodní věci (Bezirksgericht für Handelssachen);
  2. Obchodní soud ve Vídni (Handelsgericht Wien).

Specializované obchodní soudy

Jak bylo uvedeno výše, ve Vídni působí výhradně dva specializované obchodní soudy. Jedná se o Okresní soud pro obchodní věci (Bezirksgericht für Handelssachen) a Obchodní soud ve Vídni (Handelsgericht Wien). Mimo Vídeň rozhodují výše uvedené okresní a krajské soudy jako obchodní soudy ve věcech, které podléhají běžnému občanskému soudnímu řízení (bez ohledu na výjimky).

Okresní soud pro obchodní věci

Okresní soud pro obchodní věci ve Vídni je příslušný v prvním stupni pro obchodní spory, které nepřesahují 15 000 EUR, pokud žaloba směřuje proti podnikateli/subjektu zapsanému v obchodním rejstříku a spor souvisí s podnikáním žalovaného.

Bez ohledu na výši sporné částky má soud federální příslušnost pro spory podle zákona o vnitrozemských vodních cestách (Binnenschifffahrtsgesetz) a pro vydávání evropských platebních příkazů (Europäische Mahnklage) podle nařízení EU o platebním rozkazu.

Obchodní soud ve Vídni

Obchodní soud ve Vídni je specializovaný krajský soud pro spolkové hlavní město Vídeň. Jeho pravomoci, stejně jako pravomoci ostatních krajských soudů, které působí jako obchodní soudy, jsou stanoveny v § 51 rakouského zákona o soudní příslušnosti (Jurisdiktionsnorm), který rozlišuje mezi hodnotovou a věcnou příslušností. V § 51 odst. 1 č. 1-8b jsou vyjmenovány druhy sporů, které náleží vídeňskému obchodnímu soudu jako krajskému soudu, pokud hodnota sporu přesahuje 15 000 EUR. Patří mezi ně např, mimo jiné, spory vyplývající z obchodních transakcí, pokud žaloba směřuje proti podnikateli/subjektu zapsanému v obchodním rejstříku a spor se týká podnikání žalovaného, spory vyplývající z prodeje podniku mezi smluvními stranami, spory podle zákona o akciových společnostech (Aktiengesetz) a zákon o společnostech s ručením omezeným (GmbH-Gesetz) a spory podle zákona o odpovědnosti za výrobek (Produkthaftungsgesetz).

V § 51 odst. 2 č. 9-11 rakouského zákona o soudní příslušnosti je uveden seznam věcí, které spadají do pravomoci Obchodního soudu ve Vídni nebo krajských soudů, které působí jako obchodní soudy, bez ohledu na výši částky, jako jsou spory vyplývající z nekalé soutěže, podle zákona o autorském právu (Urheberrechtsgesetz) a z některých ustanovení zákona o ochraně spotřebitele (Konsumentenschutzgesetzes).

Vídeňský obchodní soud má federální příslušnost ve věcech týkajících se práv duševního vlastnictví (patenty, průmyslové vzory, ochranné známky atd.), jakož i nepracovních žalob proti Rakouské národní bance.

Zabývá se také insolvencemi podniků, vede obchodní rejstřík a slouží jako odvolací soud ve věcech projednávaných výše uvedeným obchodním okresním soudem.

Fáze odvolání

Proti rozsudkům okresního soudu se lze odvolat ke krajským soudům ve skutkových a právních otázkách. S konečnou platností lze podat odvolání k rakouskému Nejvyššímu soudu. Odvolání proti rozhodnutím krajských soudů směřují k vyšším krajským soudům, zatímco konečné odvolání projednává Nejvyšší soud.

Obecně platí, že Nejvyšší soud projednává dovolání, která se týkají právních otázek zásadního významu - například pokud právní otázka vyžaduje vyjasnění za účelem právní konzistence, předvídatelnosti nebo vývoje, nebo pokud neexistují ucelená nebo předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Pravidla občanského soudního řízení lze nalézt v (1) ACCP, (2) zákoně o soudní příslušnosti a (3) rakouském exekučním řádu (Exekutionsordnung). Kromě toho mohou být pravidla odvozena z různých smluv, jejichž je Rakousko signatářem nebo smluvní stranou, jako je Úmluva o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ("Bruselský režim").

Řízení se zahajuje podáním žaloby (Klage) u soudu prvního stupně. Kromě určitých formálních náležitostí musí žaloba uvádět skutečnosti, na nichž se zakládá nárok, uvádět důkazy, které jej podporují, a specifikovat požadovanou nápravu. Žaloba se považuje za oficiálně podanou po jejím obdržení soudem.

Pokud soud považuje žalobu za přípustnou, doručí ji žalovanému, který má čtyři týdny na podání žaloby, v níž musí uvést skutečnosti, prohlásit důkazy a obsahovat konkrétní žádost. Žalovaný může buď vznést protinávrh (Widerklage), která představuje samostatnou pohledávku nebo pohledávku na započtení (Aufrechnungseinrede). Pokud žalovaný nepředloží žalobu včas, může žalobce požádat o vydání rozsudku pro zmeškání. V řízení před okresním soudem v prvním stupni se písemné vyjádření k žalobě nevyžaduje.

Žalobní návrhy lze kdykoli vzít zpět, pokud se vzdáte hmotného práva na uplatnění nároku. Pokud se tak nestane, musí žalovaný se zpětvzetím souhlasit. Před podáním žaloby však lze žalobu vzít zpět i bez vzdání se nároků.

Změny písemných podání jsou obecně přípustné. Samotnou žalobu lze změnit pouze se souhlasem druhé strany po jejím doručení, soud však může změnu připustit, pokud zůstane zachována její příslušnost a nehrozí nebezpečí závažného prodlení.

Důkazy jsou hlavním prostředkem, kterým strany dokládají svá tvrzení ohledně sporných skutečností v právní věci. Potřeba doložit tvrzení se často označuje jako důkazní břemeno. Důkazní břemeno se může měnit v závislosti na povaze nároku.

Je třeba připustit, že neexistuje žádná předem stanovená posloupnost, podle níž by měly být důkazy (ústní i písemné) předkládány nebo prováděny při soudním řízení. Slyšení důkazů probíhá v průběhu soudního řízení a strany mohou předkládat nové důkazy týkající se předmětu sporu až do ukončení ústního jednání u soudu prvního stupně.

Všechny důkazy předložené v soudním řízení podléhají volnému hodnocení soudce, což znamená, že po provedení důkazů je soud přezkoumá podle svého nezávislého přesvědčení.

Typy důkazů

Hlavními typy důkazů uvedenými v ACCP jsou dokumenty (Urkunden), svědecké výpovědi (Zeugen), zkoumání stran (Vernehmung der Parteien), znalecké posudky (Sachverständige) a soudní inspekce (Augenschein). Tento výčet však není vyčerpávající a jako důkazní materiál k doložení tvrzení lze použít široký okruh zdrojů.

Dokumenty

Obecně platí, že dokumenty mohou být soudu předloženy jako důkazy, na které strany odkazují ve svých ústních a písemných podáních. Podle rakouského občanského práva procesního se dokumenty dělí na veřejné listiny (Öffentliche Urkunden) a soukromé dokumenty (Private Urkunden).

 

Veřejné dokumenty

Úředními dokumenty se rozumí dokumenty, které poskytují orgány nebo osoby úředně k tomu určené (notáři, architekti, poradenští inženýři atd.), dokumenty, které jsou prohlášeny za úřední, a zahraniční ověřené (úřední) dokumenty (§ 292 ACCP). Podle § 310 ACCP se úřední listiny považují za pravé.

Soukromé dokumenty

Soukromé dokumenty zahrnují všechny ostatní dokumenty, které nespadají do kategorie úředních dokumentů, jako jsou soukromé znalecké posudky, odborná stanoviska atd. Pro důkazní hodnotu soukromých dokumentů neexistují žádná právní pravidla. Spíše podléhají volnému hodnocení důkazů soudem.

Výpovědi svědků

Důkazy se zpravidla provádějí až v průběhu soudního řízení, a proto musí svědci i strany vypovídat před soudem ústně. Jsou-li svědci předvoláni jako svědci, jsou povinni se dostavit, vypovídat a složit před soudem přísahu. V případě, že se svědek k soudu nedostaví, může soud rozhodnout, že svědek pohrdá soudem, a uložit mu sankci (Ordnungsstrafe); opakované porušení může vést k uložení povinné školní docházky (zwangsweise Vorführung). Pokud svědek odmítne vypovídat, může být jeho výpověď vynucena prostřednictvím exekučního řízení, například pokutou nebo trestem odnětí svobody (§ 354 rakouského exekučního zákona).

Podle § 320 ACCP jsou nezpůsobilé vypovídat osoby, které buď nebyly schopny vnímat dokazovanou skutečnost, nebo které nejsou schopny své vnímání vyjádřit. Totéž platí, pokud jde o kněze, státní úředníky a registrované zprostředkovatele z hlediska jejich příslušného úředního tajemství.

Zkoumání stran

Výslech účastníků řízení obecně napomáhá soudu při zjišťování sporných skutečností v dané věci a může být proveden, pokud účastník řízení požádá o provedení důkazu nebo prostřednictvím ex officio rozhodnutí soudu (§ 371 OSŘ). Pozoruhodné je, že zákonná ustanovení týkající se způsobilosti svědků vypovídat (§ 320 ACCP) a důvodů pro odepření výpovědi (§ 321 ACCP) se vztahují i na výslechy stran.

Názory odborníků

Znalecké posudky jsou v soudních sporech obzvláště důležité, protože znalci pomáhají soudu tím, že poskytují znalosti, které soudci nemusí mít o složitých skutečnostech případu. Znalecký posudek musí být v zásadě proveden před soudem a musí být předložen ve formě písemného posudku. Písemné posudky musí znalec vysvětlit během ústního jednání, pokud o to strany požádají (§ 357 ACCP).

Soudní inspekce

Soud může z vlastního podnětu vydat příkaz k provedení soudní prohlídky (např. prohlídky zařízení) za účelem objasnění tvrzené skutečnosti významné pro rozhodnutí sporu. Obvykle kontrolní opatření provádí znalec jmenovaný za tímto účelem, který o výsledcích kontroly vypracuje písemný znalecký posudek. Veškeré náklady nezbytné k provedení takové kontroly hradí strana, která skutečnost tvrdí (§ 368 ACCP).

Tvorba dokumentů

Jak již bylo uvedeno v obecném přehledu, ACCP obsahuje postup, v jehož rámci mohou strany sporu požádat o přijetí určitých dokumentů jako formálních důkazů. Přijetí určitých dokumentů může posílit tvrzení v přípravném řízení a odůvodnit pokračování jednání. Strana může požádat soud podle § 303 ACCP, pokud se domnívá, že protistrana disponuje dokumentem, který podstatně ovlivní její nárok. Podle § 303 odst. 2 ACCP, pokud dožádaná strana nemůže dokument poskytnout, musí popsat jeho obsah "co nejpřesněji a nejúplněji". Soud žádost posoudí po konzultaci s dožádanou stranou.

Pokud soud žádosti o předložení dokumentů vyhoví, § 304 ACCP uvádí seznam důvodů, na jejichž základě musí dožádaná strana striktně vyhovět, a to:

  • pokud se účastník řízení sám opírá o požadované dokumenty jako o součást svého případu;
  • pokud existuje zákonná povinnost poskytnout požadované dokumenty, nebo
  • pokud má dokument podstatnou úlohu při vzniku právního vztahu mezi stranami (např. rozhodčí smlouva).

 

Soudce však nemůže nařídit předložení dokumentu, pokud proti němu obě strany vznesly námitky (§ 183 odst. 2 OSŘ).

Strana může přesto odmítnout předložit požadované dokumenty z několika důvodů uvedených v § 305 ACCP. Patří mezi ně případy, kdy:

  • dokumenty se týkají soukromého a rodinného života;
  • by zveřejnění způsobilo dožádané straně újmu na pověsti;
  • zveřejnění by způsobilo škodu nebo usvědčilo stranu, která informace zveřejnila, nebo třetí stranu;[1]
  • zveřejnění by znamenalo porušení uznávané povinnosti nebo obchodního tajemství nebo
  • pokud existují jiné stejně závažné důvody, které ospravedlňují odmítnutí zveřejnění.

Kromě žádostí mezi stranami sporu lze požádat o dokumenty v držení třetích stran, jak stanoví § 308 ACCP. V současné době neexistují žádné formální důvody, na jejichž základě by třetí strany mohly odmítnout poskytnout požadovanou dokumentaci. Soud však bude s třetími stranami konzultovat jako s každou jinou stranou sporu.

Povinnost poskytnout důkazy

Článek 178 ACCP stanoví povinnost stran uvádět pravdivě a úplně skutečnosti a označit potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení. Mezitím má soudce v důsledku diskreční pravomoci soudu pravomoc nařídit účastníkům řízení předložení dokumentů za výše uvedených okolností (viz "Předložení dokumentů"). Kromě toho může soudce požádat účastníky, aby se dostavili osobně (§ 183 odst. 1 ACCP). ACCP však neobsahuje žádná pravidla týkající se vykonatelnosti příkazu k předložení důkazů, požadované účasti nebo svědecké výpovědi. Pokud účastník odmítne splnit příkaz soudu k předložení důkazů, musí soud k jeho chování přihlédnout při volném hodnocení důkazů (§ 307 odst. 2 ACCP). Stejné pravidlo platí v případě, že se účastník odmítne dostavit nebo vypovídat (§ 381 ACCP).

Privilegium

Rakouské občanské právo za určitých okolností vyhrazuje účastníkům soudního řízení důkazní výsadu. Podle § 321 odst. 1 ACCP může svědek odepřít výpověď:

  • pokud by odpovědi mohly svědka nebo jiné blízké osoby znevěrohodnit nebo ohrozit jejich trestní odpovědnost;
  • pokud by odpovědi způsobily svědkovi nebo jiným blízkým osobám bezprostřední majetkovou újmu;
  • o záležitostech, na které se vztahuje státem schválená povinnost mlčenlivosti;
  • o záležitostech, které jsou předmětem obchodního a uměleckého tajemství, a
  • o otázkách hlasování, pokud jsou ze zákona prohlášeny za tajné.

Kromě výše uvedeného uznává rakouské občanské soudní řízení i další výsady, které mohou svědkovi umožnit například odmítnout výpověď:

  • Mlčenlivost o přiznání (§ 320 odst. 2 ACCP);
  • Úřední tajemství (§ 320 odst. 3 ACCP);
  • Bankovní tajemství (§ 38 odst. 1 zákona o bankách) (Bankwesengesetz)).
  • Ochrana a utajení údajů (oddíl 1 zákona o ochraně údajů z roku 2000) (Datenschutzgesetz)).
  • Telekomunikační tajemství (§ 93 odst. 1 zákona o telekomunikacích z roku 2003) (Telekommunikationsgesetz)).
  • Poštovní tajemství (§ 5 zákona o poštovním trhu) (Postmarktgesetz)).
  • Ochrana novinářských zdrojů (§ 31 odst. 1 mediálního zákona). (MedienGesetzt)).
  • Lékařské tajemství (§ 54 odst. 1 zákona o lékařských povoláních). (Ärztegesetz)).
  • Advokátní tajemství (§ 321 odst. 1 ACCP, § 9 odst. 2 advokátního řádu) (Rechtsanwaltsordnung)).

 

[1] C.f. 5th Změna Ústavy USA.

Po včasném podání žaloby se předběžné slyšení (Vorbereitende Tagsatzung) se obvykle uskuteční během 6-10 týdnů. Zde strany projednají hlavní právní a skutkové otázky, aby se usnadnilo další řízení. Kromě toho mohou být projednány možnosti narovnání. Již po předběžném projednání může soud vydat rozsudek a řízení uzavřít.

Pokud bude řízení pokračovat, dojde k výměně spisů. Poté bude následovat jedno nebo více důkazních řízení. Termíny těchto slyšení se zpravidla dohodnou na předběžném slyšení.

Doba trvání řízení v prvním stupni se značně liší. Průměrná doba trvání je jeden rok, ale ve složitých sporech může být podstatně delší. V odvolací fázi jsou rozhodnutí vydávána přibližně po šesti měsících.

Náklady na soudní řízení v Rakousku se skládají zejména ze soudních nákladů, odměn advokátů a nákladů na důkazy. Není-li dohodnuto jinak, řídí se odměny advokátů rakouským zákonem o odměnách advokátů (Rechtsanwaltstarifgesetz). V Rakousku je běžné a přípustné, že advokáti pracují na základě dohodnuté hodinové sazby. Paušální odměny nejsou zakázány, ale ve sporných věcech se používají méně často.

Přesun nákladů

Základním pravidlem v rakouských občanskoprávních sporech je, že náklady sporu hradí ten, kdo prohrál (tzv. zásada "poražený platí"). Obecně to znamená, že všechny tři náklady - soudní náklady, odměnu advokáta a náklady na důkazy - hradí až na výjimky ten, kdo v řízení prohrál. Pokud některá ze stran vyhraje pouze částečně, náklady se mezi strany poměrně rozdělí. Rakouský zákon o odměnách advokátů (Rechtsanwaltstarifgesetz) a zákon o soudních poplatcích (Gerichtsgebührengesetz) poskytují předvídatelnost nákladů, které může potenciální žadatel očekávat.

Financování třetí stranou

V Rakousku neexistují žádná zvláštní zákonná pravidla upravující financování třetími stranami. Financování třetí stranou je v Rakousku relativně nové, ale v praxi je akceptováno a v roce 2013 bylo schváleno rakouským Nejvyšším soudem (6 Ob 224/12b). Financování třetími stranami je dostupné jak pro žalobce, tak pro žalované a neexistují žádná omezení týkající se typů soudních sporů, které mohou být financovány třetími stranami. Využívá se jak v soudních, tak v rozhodčích řízeních v různých občanskoprávních/obchodních sporech. Existují však omezení v případech, kdy advokát vystupuje jako financující třetí strana, protože je zakázáno, aby advokáti pracovali pouze na základě podmíněných poplatků.

Nepředvídané poplatky

Ujednání o nepředvídatelných poplatcích jsou přípustná pouze tehdy, pokud nejsou vypočteny jako procento z částky přiznané soudem (pactum de quota litis). Ujednání o nepředvídatelných poplatcích, která opravňují advokáta k získání určitého procenta z částky získané žalobcem, jsou zakázána.

Právní pomoc

Právní pomoc (Verfahrenshilfe) je v Rakousku k dispozici a je poskytována stranám, které si nemohou dovolit zaplatit náklady a poplatky za soudní řízení a pokud věc není bez šance na úspěch. Pokud je právní pomoc poskytnuta, jsou soudní poplatky prominuty nebo dokonce zrušeny a advokát je poskytnut zdarma.

V souvislosti s občanskými a obchodními věcmi stanoví § 63 ACCP, že právní pomoc může být v zásadě poskytnuta nejen fyzickým osobám, ale také právnickým osobám, jako jsou obchodní společnosti. Základním požadavkem pro právní pomoc právnickým osobám je, aby jak žádající společnost, tak její jednotliví "ekonomičtí účastníci" neměli k vedení sporu potřebné finanční prostředky. Kromě toho nesmí být daný spor beznadějný, tj. musí mít určitou vyhlídku na úspěch.

Rozsah právní pomoci v Rakousku může být částečný nebo rozsáhlý, ale musí se vztahovat na konkrétní právní případ. Poskytování právní pomoci může poskytovat osvobození od placení soudních poplatků, jakož i pokrývat odměny svědkům, odměny související se znalci, tlumočníky, překladateli a odhadci, jakož i hotové výdaje a další mimosoudní činnosti. Rakouská právní pomoc poskytne právní poradenství v případech, kdy soudní řízení ze zákona vyžaduje přítomnost advokáta (např. ve sporu, jehož hodnota přesahuje 5 000 EUR).

Pojištění právních nákladů a pojištění po události (ATE)

Pojištění právních nákladů je v Rakousku široce dostupné a využívané a může - v závislosti na konkrétní pojistné smlouvě - pokrývat širokou škálu nákladů vyplývajících ze soudního řízení, včetně nákladů strany a případné odpovědnosti za náklady protistrany. Jeho maximální krytí a použitelnost na určité typy sporů však může být omezená a navíc musí být sjednáno před vznikem události, která je příčinou škody.

Pojištění po pojistné události je v Rakousku teprve v plenkách. Zatím je známo pouze to, že ho zahraniční pojišťovny nabízejí v malém počtu sporů.

Jak bylo uvedeno výše, Rakousko používá inkviziční právní systém, který se opírá o soudní procesy vedené soudcem. Na ústavní úrovni jsou soudci nezávislí. (unabhängig) (článek 87 spolkového ústavního zákona (Bundes-Verfassungsgesetz, B-VG)) a nemůže být odvolán nebo přeložen z funkce (unabsetzbar und unversetzbar) (článek 88 BV-G).

Soudce rozhoduje a rozhoduje spory, které byly předloženy soudu, na základě předložených důkazů a argumentů a nezabývá se žádnou otázkou, kterou strany nepředložily. Soudci mají kontrolu nad řízením případu a pro zajištění řádného průběhu soudního řízení nařizují stranám, aby předložily spisy a důkazy v souladu s rozvrhem soudu. Kromě toho může soud na návrh strany vydat soudní příkaz, vynutit účast kterékoli osoby na soudním jednání a uložit sankce, aby přiměl k uposlechnutí svých rozsudků a příkazů. Soudce může klást otázky obhájci nebo svědkům (§ 182 odst. 1 OSŘ) a rozhodnout o provedení jakéhokoli důkazu, o němž předpokládá, že přispěje k pravdivému zjištění skutkového stavu. Za účelem zdokumentování průběhu řízení musí soudce pořídit soudní protokol (§ 207-217 ACCP)..

V rakouském právu vydává soud, který řeší soukromoprávní záležitosti, soudní rozhodnutí známé jako rozsudek nebo usnesení.

Soud může účastníkovi řízení přiznat jeden nebo více z následujících prostředků nápravy:

  • Specifický výkon je druh opravného prostředku, kdy soud vydá příkaz, který vyžaduje, aby strana plnila, jak bylo mezi stranami smluvně dohodnuto. Konkrétní plnění lze nařídit pouze tehdy, není-li plnění nemožné. To do značné míry závisí na povaze a účelu transakce. Pozoruhodné je, že i když dlužník odmítne plnit, může být věřitel soudem pověřen, aby plnění poskytla třetí osoba na náklady dlužníka.
  • trvalý soudní příkaz je pravomocný příkaz soudu, kterým je osoba nebo subjekt povinen trvale se zdržet určitých činností nebo přijmout určitá opatření až do jejich ukončení. Trvalý soudní příkaz je většinou vydáván soudem ve sporech týkajících se duševního vlastnictví, hospodářské soutěže a mediálního práva, aby byla strana donucena ukončit porušování práva.
  • Vytvoření/změna právního statusu je rozsudek, který zakládá nebo mění právní postavení subjektu. V současném kontextu je nejdůležitější § 133 rakouského obchodního zákoníku (Unternehmensgesetzbuch, UGB) stanoví, že zrušení společnosti může být vyhlášeno soudním rozhodnutím na základě žaloby podané společníkem.
  • Deklaratorní úleva je soudní rozhodnutí, které deklaruje práva stran, aniž by nařizovalo konkrétní kroky nebo přiznávalo peněžitou náhradu škody. Podle § 228 OSŘ soud vydá deklaratorní rozhodnutí o existenci/neexistenci práva, právního vztahu, uznání/neuznání pravosti listiny pouze tehdy, má-li na tom účastník právní zájem.
  • Škody jsou nápravným prostředkem, který se přiznává jako náhrada škody, kterou strana utrpěla v důsledku okolnosti, za niž je odpovědná druhá strana. Povinnost k náhradě škody může mimo jiné vyplývat ze smlouvy existující mezi stranami, z předsmluvních jednání nebo z deliktní či objektivní odpovědnosti. Soudy mohou navíc nařídit odpovědné straně, aby zaplatila úroky v zákonné výši stanovené buď v § 1000 odst. 1 rakouského občanského zákoníku (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, ABGB) nebo v § 456 UGB.